Historie dabingových studií Filmového studia Barrandov

Filmové dabování má v České republice bohatou tradici sahající až do konce 40. let 20. století. Pojďme se podívat na historii a vývoj dabingových studií, která stála za českým filmovým dabingem pod správou Československého státního filmu a později Filmového studia Barrandov.

První kroky ve studiu Ve Smečkách (1949-1950)

První dabingy hraných filmů vznikaly od konce roku 1949 do přibližně poloviny roku 1950 v nahrávacím studiu Filmového symfonického orchestru Ve Smečkách. Toto studio se však záhy ukázalo jako nevhodné pro nahrávání dabingu z několika důvodů:

• Bylo příliš prostorné, určené pro osmdesátičlenný orchestr
• Mělo nedostatečné odhlučnění, což způsobovalo problémy při nahrávání dialogů
• Okolní rušivé zvuky často přerušovaly natáčení

Pamětníci vzpomínají na kuriózní situaci, kdy Československý státní film nakoupil z rozpočtu dabingu vysavače pro okolní obyvatele, aby místo klepání koberců z oken a pavlačí (což rušilo nahrávání) používali tyto moderní přístroje ve svých bytech.

Studio Sport (1950-1991)

První stálé dabingové studio bylo zřízeno v bývalém kinu Sport (dříve Bio Sport) na pražském Smíchově. Toto kino, vybudované v roce 1914, bylo upraveno pro potřeby dabingu v průběhu roku 1950. Jako zajímavost stojí za zmínku, že v roce 1925 zde došlo k požáru promítací kabiny kvůli vznícení nitrátového filmu, ale kino bylo obnoveno a na konci 20. let i ozvučeno.

Studio Sport fungovalo jako hlavní dabingové pracoviště nepřetržitě až do začátku 90. let. Dnes v těchto prostorách působí zvukové studio Virtual.

Podle vzpomínek pamětníků bylo Studio Sport oblíbené zejména pro dabování dětských filmů. Nacházelo se na náměstí 14. října na Smíchově v blízkosti parku, kde si hrály děti. Když bylo potřeba nahrát dětské hlasy a nebylo dostatek smluvních dětských dabérů, režiséři občas vybíhali do parku a lákali děti na čokoládu a zmrzlinu, aby namluvily několik vět do mikrofonu. Tato praxe údajně jednou vedla k návštěvě příslušníků Sboru národní bezpečnosti, kteří se přišli podívat, proč jsou děti lákány do budovy.

Studio Sparta (1968-1990)

Druhé stálé dabingové studio bylo zřízeno v roce 1968 v bývalém kinu Sparta v Michli. Důvodem pro otevření dalšího studia bylo zvýšení kapacity filmového dabingu zhruba na desetinásobek oproti začátku 50. let. Kino Sparta promítalo naposledy 30. listopadu 1967 a během roku 1968 bylo přestavěno na nahrávací studio. Za zvukařským řešením stáli odborníci Václav Suchánek a Tomáš Bělohradský, jejichž jména můžeme vidět v titulcích mnoha dabingů.

Studio Sparta fungovalo až do začátku 90. let, přičemž ukončilo činnost jen o něco dříve než Studio Sport. Na rozdíl od Sportu však objekt v Michli po ukončení provozu zcela zanikl.

Pamětníci na Studio Sparta nevzpomínají příliš pozitivně. Popisují ho jako studené, vlhké a neoblíbené pracoviště. Hercům se tam špatně mluvilo a tvůrci trávili v nevlídném prostředí celé dny. Svědectvím o náročných podmínkách je i fakt, že odborové organizace v 70. letech vymohly pravidlo povinných 10minutových přestávek po každých 45 minutách dabování.

V roce 2011 se uskutečnilo "Rozloučení se studiem Sparta", kdy byl objekt naposledy zpřístupněn před plánovanou přestavbou na sportovní zařízení. Ačkoliv byl objekt v té době již značně zdevastovaný, poskytoval unikátní pohled na původní uspořádání a technické vybavení dabingového studia z přelomu 60. až 90. let. V prostorách byly objeveny i některé archivní materiály dokládající způsob výroby filmového dabingu konce 80. let, včetně dialogových úprav, technických záznamů a denních výkazů s přehledy dabérů a natočených smyček.

Další studia a prostory

Kromě hlavních studií Sport a Sparta se pro dabingové účely využívalo i menší studio v areálu filmových ateliérů v Hostivaři. To sloužilo především jako ruchové studio pro nahrávání zvukových efektů, ale z kapacitních důvodů bylo občas používáno i pro nahrávání dialogů. Pamětníci ho popisují jako nejméně oblíbený prostor, který se nacházel ve sklepě hostivařských ateliérů vedle skladu brambor, což přinášelo problémy se zápachem a hmyzem.

Vzhledem k vytíženosti hlavních studií probíhaly přípravy a zkoušky dabingu i v dalších prostorách:

• V Klimentské ulici se na smyčkách upravovaly dialogy
• V Náplavní se konaly zkoušky dabingu "nanečisto" bez nahrávání

Na samotném Barrandově, podle kterého je celý dabing často označován jako "barrandovský", se paradoxně dialogy nikdy nenahrávaly. Zde se po celou dobu existence Československého státního filmu prováděly pouze míchačky (pokud se nedělaly v zahraničí) a laboratorní zpracování.

Závěr

Filmové studio Barrandov - Dabing prošlo mnoha změnami a lokacemi, od nevyhovujících prostor Ve Smečkách přes legendární studia Sport a Sparta až po občasné využívání prostor v Hostivaři. Každé z těchto míst má svou jedinečnou historii a atmosféru, která se podepsala na podobě českého filmového dabingu. I přes často nepříznivé podmínky zde vznikla mnohá mistrovská díla českého dabingu, která dodnes patří k vrcholům tohoto specifického uměleckého oboru.

Po roce 1990 se dabingová tvorba postupně přesunula na samotný Barrandov, kde pokračuje až do současnosti, ale to už je jiná kapitola historie českého dabingu.