Statistika
| Dabingů jako tvůrce | 231 |
|---|
Překladatelka, úpravkyně dialogů, režisérka českého znění. Jedna ze služebně nejstarších ve filmovém i televizním dabingu, v letech 1950–1960 překladatelka, úpravkyně a režisérka Studia pro úpravu zahraničních filmů. Poté přešla do ČST Praha, kde byla činná až do začátku 90.let. Jedná se o jednu z nejplodnějších dabingových tvůrkyň, která se věnovala oboru 40 let. Bohužel na rozdíl od filmového dabingu nemá televizní dabing žádný písemný pramen dabovaných děl a starší televizní pořady se velmi často nereprízují nebo se předabovávají. Proto je přiložený seznam jen nepatrným zlomkem jejího díla.
Barrandov Studio
36 x
BNN studio
1 x
Jak se dabovala Nebezpečná křižovatka, první poválečný dabing hraného filmu
Dabéry pro první poválečný dabing hraného filmu vyhledával první vedoucí <a href="https://dabingforum.cz/goto/studio/Studia%20pro%20%C3%BApravu%20zahrani%C4%8Dn%C3%ADch%20film%C5%AF">Studia pro úpravu zahraničních filmů</a> producent <a href="https://dabingforum.cz/goto/produkcni/Jan%20Jelensk%C3%BD">Jan Jelenský</a> v českých divadlech zejména na základě jejich působení ve filmu a v rozhlase, který byl důležitým zdrojem speakerů (pro práci v dabingu se žádal velmi dobrý jevištní a rozhlasový projev).<br><br>O provedení dabingu bylo zřejmě rozhodnuto až v samotném závěru roku 1949, neboť na celou výrobu bylo přibližně 6 týdnů. Během tří týdnů byla provedena příprava a vlastní natáčení (Filmový přehled mluví o 48 pracovních hodinách), za další tři týdny bylo provedeno laboratorní zpracování a rozmnožení distribučních kopií.<br><br>Vlastní natáčení proběhlo v hudebním studiu "Smečky" (Ve Smečkách 592/22, Praha 1), které tehdy sloužilo <em>Filmovému symfonickému orchestru</em>, založenému v roce 1947. I přes kvalitní zvukovou aparaturu, promítací kabinu pro film šíře 35 mm a plátno v sále, na které se pro potřebu dirigenta promítal ozvučovaný film, nebylo toto studio pro dabing nejvhodnější. Plátno bylo příliš velké a vysoko, studio pro 80 členný orchestr nebylo vhodné pro nahrávání mluveného slova. Upravené české dialogy (zvané scénář) se zase promítaly jen na miniaturní improvizované plátno.<br><br>Prvního natáčecího dne se zúčastnila celá pětice zakladatelů poválečného filmového dabingu <strong><a href="https://dabingforum.cz/goto/daber/Miroslav%20Gebert">Miroslav Gebert</a></strong>, <strong><a href="https://dabingforum.cz/goto/daber/Josef%20Ha%C5%A1ler">Josef Hašler</a></strong>, <strong><a href="https://dabingforum.cz/goto/daber/Irena%20Skru%C5%BEn%C3%A1">Irena Skružná</a></strong>, <strong><a href="https://dabingforum.cz/goto/daber/Blanka%20Nov%C3%A1kov%C3%A1">Blanka Nováková</a></strong>, <strong><a href="https://dabingforum.cz/goto/daber/V%C4%9Bra%20Bare%C5%A1ov%C3%A1">Věra Barešová</a></strong> a zřejmě i další nejstarší techničtí tvůrci českého dabingu. Celé dopoledne se trávilo přípravami a vysvětlováním.<br><br>První, velmi krátká smyčka se udělala až odpoledne. Zvukaři seděli ve zvukotěsné buňce, střihači v promítací kabině, režisér byl s dabéry v sále. Nahrávalo se na jeden mikrofon. Zvuk se nahrával tzv. "na světlo", tedy přímo na optickou zvukovou stopu pomocí tzv. zvukové kamery. To bylo velmi drahé, neboť osvětlený filmový pás se nedal znovu použít (přepisovatelné magnetické filmové pásy šíře 35 mm se staly standardem až na přelomu 50. a 60.let). Proto se každá smyčka jela na zkoušku bez záznamu asi 10-15x a až po docílení dobrého výsledku se jelo se záznamem (ale i tyto "ostré" nahrávky bylo třeba někdy opakovat). Definitivní výběr nejlepšího pokusu každé smyčky udělal režisér se střihači až poté, co byl optický záznam zvuku vyvolán. Přitom je zajímavá informace, že poslední smyčku si údajně mohl nechat režisér pustit do sálu ihned po natočení. Muselo by se tedy jednat o pomocný ("náhledový") záznam z okamžitě přehratelného a přepisovatelného média, zřejmě bez přesné synchronizace s obrazem (u velmi krátkých smyček však synchronizace nebyla problémem, ten nastával jen u dlouhých smyček). To by ale znamenalo, že studio Smečky už bylo vybaveno magnetickým záznamem (mohlo by se jednat o nejstarší magnetofony na tzv. úzký pásek, příp. blatnerfony, což byly magnetofony na ocelový pásek, které provozoval protektorátní rozhlas už za války). Snad půjde tato informace ověřit.<br>EDIT: hudební studio Smečky už mělo magnetofony na úzké pásky na plastové podložce.<br><br>Jelikož se dabérům často nedařilo nasadit správně synchron na obraz, začali střihači druhý den malovat na film přes obraz postavy značky podle vychýlení amplitudy optické stopy, které signalizovalo začátek dialogu. Pro lidskou reakci to ale už bylo pozdě, proto se dabéři a střihači dohodli, že nasadí značky už dvě políčka předem.<br>Občas se stalo, že se film v projektoru "kousl" a hned se začal tavit. Naštěstí se ale pásy nikdy nevznítily.<br><br>S filmem již tehdy byly dodány mezinárodní pásy, tedy oddělený obraz, mluvené slovo, hudba a zvukové efekty. Pouze drobné ruchy spojené s mluveným slovem (např. cinkot sklenic) byly na dialogovém pásu a byly proto při dabingu dopracovány.<br><br>Film měl zajímavé předpremiéry. Zkušebně byl promítnut v kinu Svět v Pardubicích a v Kladrubech nad Labem jako náhrada za jiný program bez předchozího upozornění. Diváci dostali možnost vyjádřit se k dabingu v rozdaném dotazníku (některé reakce otiskuje Filmový přehled 1/1950). Dále byl film promítnut na celostátní podnikové konferenci v Brně v prosinci 1949.<br><br>Oficiální premiéra filmu byla zřejmě ještě na konci roku 1949 (půjde ověřit) v pražském kinu Sevastopol (dnes divadlo Broadway), od 6.1.1950 pak byl film zařazen do standardního distribučního okruhu. Bylo vyprodáno a projekce končila potleskem, že zahraniční film "promluvil" česky (v denním tisku pak byly reakce kladné, ale i záporné). K uvedení tohoto filmu v kinech se zřejmě vztahuje i příhoda, kterou kdysi vyprávěl <strong><a href="https://dabingforum.cz/goto/daber/Ludv%C3%ADk%20%C5%BD%C3%A1%C4%8Dek">Ludvík Žáček</a></strong>, že jeden z diváků v hledišti poznal hlas oblíbeného herce a zvolal "<em>To je Marvan!</em>". <strong><a href="https://dabingforum.cz/goto/daber/Jaroslav%20Marvan">Jaroslav Marvan</a></strong> se této asociace s cizími herci zalekl a dabovat už pak odmítal.<br><br><em>Z rozhovoru s nestorem českého dabingu a účastníkem dabování tohoto filmu <strong><a href="https://dabingforum.cz/goto/daber/Bohumil%20%C5%A0varc">Bohumilem Švarcem</a></strong>, doplněném o poznatky z dalších písemných a ústních zdrojů.</em>
Historie dabingového studia České televize v Brně
Historie dabingu v Brně sahá do samotného počátku televizního studia v Brně, které vzniklo v červnu roku 1961, a to jako čtvrté studio tehdejší Československé televize, tedy po Praze, Ostravě a Bratislavě. Své vysílání zahájilo 6. července 1961 ze studia Typos a mělo zde k dispozici pouze malé prostory v mezipatře klasického bytového domu. Později mohlo využívat část pasáže, kde našla zázemí údržba přenosových vozů a sklady. Postupně se však rozrostlo a v roce 1962 se začalo budovat dabingové studio. <br><br>V roce 1963 ČST zakoupila záznamové zařízení a vedení televize ho umístilo do Brna, údajně proto, že v Praze by se pro něj nenašel prostor. Během výroby prvního brněnského dabingu 22. ledna 1964 v Typosu však zařízení vyhořelo. Jeho režisér Miroslav Ambro (26 let) při požáru zahynul. Všichni se tenkrát při požáru schovali v dabingovém studiu, protože ten den strážní zamčeli mříž vedoucí ke studiím. Ambro k ní vyběhl po schodech, a protože viděl že ji stolaři mezitím otevřeli, tak se vracel do studia to říct ostatním. To se mu stalo osudným, když se nadýchal kouře na schodech a tam i nakonec zemřel. Dabováno bylo Polanského komorní drama <a href="/dilo/7277-nuz-ve-vode/">Nůž ve vodě</a>. Po požáru se v Brně dabing nakonec dokončil a to již v červnu 1964 (premiéra 20.6.1964 21.15) v režii <a href="/osoba/4678-antonin-klimes/">Antonína Klimeše</a>. <br><br> Dialogy, režii a zaučování brněnských pracovníků dělali pracovníci Studia pro úpravu zahraničních filmů, tedy filmového dabingu, nikoliv pražského televizního dabingu. To souvisí s tím, že pražské televizní studio mělo zkušenosti s dabingem živým, ale ještě nikoliv záznamovým. Dabingové studio tehdy vedl Miroslav Kratochvíl, který po roce odešel do pražské dabingové redakce. Další tituly režírovali opět pražští tvůrci Irena Skružná, Vladimír Krška nebo Blanka Nováková. Koncem roku 1964 se režie dabingu anglického filmu "Prodané životy" (premiéra 10.10.1964 20.50) chopil Milan Messany, který u této profese v brněnském dabingu zůstal. <br><br>Že studio nepůsobilo jako druhořadé dokazuje řada velkofilmů, které byly v Brně nadabovány. Namátkou <a href="/dilo/8934-zpivani-v-desti/">Zpívání v dešti</a>, Sedm statečných atd. Do Brna byl také v roce 1969 přidělen dabing nového filmu známého komika Louis de Funèse, kterého v Praze nezapomenutelně již několikrát nadaboval <aa href="https:/osoba/538-frantisek-filipovsky/">František Filipovský</a>. Diváci si však na hlas pana šéfkuchaře Septima ve filmu <a href="/dilo/2235-grand-restaurant-pana-septima/">Grand Restaurant pana Septima</a> v podání brněnského herce <a href="/osoba/5890-jiri-tomek/">Jiřího Tomka</a> nezvykli a film byl tak v Praze znovu předabován s hlasem Filipovského. Co však Brnu přineslo velký úspěch byl dabing animovaného seriálu Odkaz budoucnosti aneb Podivuhodná dobrodružství rodiny Smolíkovy a brněnský dabing se stal tak baštou tvorby pro děti. <br><br>V osmdesátých letech postupně končila éra klasického filmového dabingu využívajícího k projekci smyček skutečný filmový pás. Přecházelo se na magnetický záznam televizních pořadů a natočených filmů. Pořady a filmy ze zahraničí byly nakupovány na modernějším médiu – magnetickém pásu, laicky nazvaném video. Herci tak sledují jednotlivé scény na obrazovce, kam se jim rovněž promítá z počítače scénář. Video-dabing měl řadu výhod, celý proces se díky němu zjednodušil, snížily se nároky na velikost prostor, odvod tepla z promítacích strojů a podobně. V prostorách studia Sibiř, nacházející se v budově bývalého kina v brněnských Husovicích, začala koncem osmdesátých let brněnská televize budovat hudební studio určené k natáčení hudby s možností video-dabingu filmů. Po jeho dokončení se celkem logicky dabování zahraničních filmů a pořadů přestěhovalo sem, a dokonce se stalo hlavní náplní činnosti studia, které tak pracovalo na směny prakticky nepřetržitě. Díky kvalitnímu vybavení i skvělým lidem se spoustou zkušeností z filmového dabingu si tak brněnský dabing ve studiu Sibiř zachoval svoji vyhlášenou kvalitu a úroveň. Zde vznikly české verze některých dílů seriálu Jake a Tlusťoch, slavný devadesátkový seriál Dallas a také Opičí král, <a href="/dilo/347-psycho-ii/">Psycho</a> a spousta dalšího. Na jejich tvorbě se podíleli režiséři Jiří Kubík, Rostislav Landsman, Sonja Sázavská a další. <br><br>Nástup soukromých studií v divokých 90.letech byl počátek konce dabingového studia České televize v Brně. Ten přišel začátkem roku 1996 posledním dabingem pro film <a href="/dilo/3652-fletch-zije/">Fletch žije</a>. Důvodem zrušení byly především peníze. Odlehlé studio Sibiř v Husovicích bylo drahé. „Kvůli nákladům stála minuta průměrného seriálu asi 2000 korun. V Praze totéž dělali o pět set levněji a soukromá studia srazila cenu ještě níž,“ uvedl tehdejší ředitel ČT Brno Zdeněk Drahoš. Existovaly prý cesty, jak ušetřit, na to však generální ředitel ČT nechtěl slyšet. A tak v Brně zůstala jen soukromá studia, ale to je již jiná kapitola.